Karel Kryl (1944 - 1994) je jednou z nejosobitějších a také nejtragičtějších postav moderní české resp. československé historie, politiky a kultury. Za normálnějších okolností by byl významným básníkem, jako jimi byli prvorepublikoví Horové, Halasové, Nezvalové či Dykové. Jenomže Krylovi nebylo dáno žít normální život v normálním světě. Stal se legendou nedobrovolně daleko od vlasti a znovu zavrženým páriou po návratu r.1989. Zemřel dřív, než by se stačil dožít našich dnů, kdy jeho básně a texty osvědčují stálou aktuálnost.
Pro připomenutí aktuálního výročí Krylova narození přinášíme jednu z jeho básní, jakým se obyčejně říká "erbovní".
---
Karel Kryl - Jde jaro do léta
Jde jaro do léta a léto do podzimu.
V kostýmu Hamleta a v mozku Hirošimu
Strach krajem obchází sešvagřen s beznadějí.
Vrah chlastá se zloději v putyce nad hrází.
Na prášek rozemelou má váhání, mé činy
neb kdo je onde mnou, je vlastně někdo jiný,
zombie, sen z morfia, ve vodě obraz klamný.
Kdo jsem? Jen bezvýzanmný zatrpklý pária.
Ten druhý přebírá vítězství, pocty ceny.
Mé "já" je nevíra.
Půlkacíř, uřícený z útěku před láskou, před citem,
před pohodlím. Ještě se někdy modlím
v tom příliš hlasitém hrabivém očistci.
Co zbývá moji páni? Jen pokorně přečíst si
tiše a bez reptání rozsudek mlčení
a nad skleničkou raky
dál věřit na zázraky. Uctivost, vážení!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Žantovský
